Příběh o naší Ebince

číslo čipu: 972000000444764

Jednoho dne tatínek přišel domů a sdělil nám, že si pojedem pro štěňátko. Hrozně moc mě to potěšilo a hned jsem tátovi hupsla do auta a vyjeli jsme do Lomnice nad Popelkou za panem Plachtou, který toto plemeno v Čechách rozšířil a zaregistroval.

Když jsme přijeli do Lomnice tak po zahradě u Plachtů běhalo deset štěňátek. Narodili se 10. března 2008. Mezi nimi byl jeden pejsek jménem Kulička, ale ten se nám moc nelíbil, ale běhala tam jedna fenka, která byla tak roztomilá, a tu jsme si vybrali. Pan Plachta nám k ní dal doklady, taťka ji zaplatil a my šli k autu, štěňátko nechtělo jít vůbec do auta, ale nakonec jsme ji tam dali my s taťkou a s Péťou a tak jsme ji drželi celou cestu. Po příjezdu domů jsme se šli pochlubit mamce a Abigail jsme vypustili hned na chodbě. Přiběhla do kuchyně a jako pozdrav udělala loužičku. To se mamce moc nelíbilo a tak putovala ven na vodítku a hned se začala učit chodit u nohy. Bohužel se nám to moc nepodařilo, ale o tom až níže. Maminka nám řekla, že když jsme si ho koupili tak si ho taky budeme krmit a kupovat mu pamlsky. Tatínek navrhl, že s nim budeme chodit na cvičák tak jsme s nim vždycky v neděli chodili a bylo to super, akorát když byla trošku už silná tak jsem jí držela  a ona chtěla jít za pejskama a prostě šla tak mě stáhla na zem a jela jsem po prdýlce za ní a tak za mnou všechny utikali aby mě pejsek nikam nezatáhl no tak mě chytili ale měla jsem zelenou prdýlku od trávy.A jak jsme tam byly tak sme taky Ebinku něco naučili a to třeba aby poslouchala na jméno koukala se do očí a běžela za vetřelcem.Tak jsme přijeli domů a tam  jsme ji daly do boudy a ta byla tak unvená že si šla hned lehnout a my taky!Druhý den jsme se rozhodly že s ní  půjdem na procházku no tak ji taťka vzal ven trošku ji provětral, a pak višla ze dveří Verča a chtěla si Ebinku vzít a projít ji.Tak ji prošla a byly až v břízkách a šli kolem lesa a tam byla srnka a Ebinka si jí všimla a hned za ní chtěla letět jak jsme jí to učili, ale naštěstí nešla protože jí Verča udržela a tak šli dál kolem vysázených tátyných staronků a Ebinka  si to tam moc vychvalovala pořád se tam koukala ale pořád.Tak s ní Verča šla domů a to sme jí viděli jak jde s Ebinkou celou unevenou a až přišla Verča domů tak ji dala do boudy a šla domů. A tam nám říkala jak Ebinka umí chodit u nohy a jak je hodná kromě srnky a my sme jí na to řekly ona je hodná když jí někdo unaví Verčo.Tak ji za to šla dát Verča najíst a dát kostičku a Ebinka se vůbec mehýbala protože byla tak unevená  asi za jednu min. se probudila protože cítila to jídlo a tu kostičku a tak sme tam počkaly s Verčou až to shaminká tak to shaminkala a my jsme šli domu a tam jsem si dali večeři a šli jsme se koukat na televizi a pak jsme si šli všichni lehnout. Hned druhý den po tomhle dnu o čem sem vám psala jsme dostali správu že má Ebinka jít na nějaký sraz tak jsme se rozmíšleli jestli tam půjdeme nebo ne a tak dlouho jsme se dohadovali až bylo po srazu ale nakonec jsme se rozhodly že tam půjdeme ale stejně nešli, protože to už skončilo a my jsme to vůbec nevěděli tak jsme to pořád  zjišťovali až tohle no. Ale teď vám řeknu jak Ebince všichni říkají: taťka Ebíšku, Péťa Vybíku, děda Edno, Verča Eby a já ji řikám Ebinko. Pak jsme ji jednou vzali do lesa a tam jsme ji nechaly běhat a nesměla tam být žádná díra, aby Ebinka neutekla. Ale žádná tam nebyla nejdříve jsme to museli vyskoumat kvůli tý díře a pak jsme tam teprve museli dát Ebinku a když jsme odešli na chvilinku pryč né z lesa ale kousek nahoru do lesa se na něco podívat, tak když jsme se vrátili tak tam Ebinka sice byla ale kousala stromky. Ebinka je hrozně hodný psíček. Akorát že hrozně tahá. Občas s ní chodíme ven na vycházky ale když je ošklivo tak ne jenom když je krásně. Mám etaky nějakýho pejska? Tak s ním chodíte na cvičák? My už ne.. Sice se toho moc nenaučil naučil se jenom skákat atd. ale aby se naučil rozkaz "LEHNOUT" to ne :D. Mám ji hrozně moc ráda a prožívám s ní hrozně moc srandiček. Když byla zima (minulá) tak jsme si s bráškou řekli že si půjdem zalyžovat. Šli jsme. Pak nás napadl stejný nápad úplně stejný a tak jsme to jeden od káždého příjmli. Náš nápad byl "Tývado, já už vám co budem dělat. A druhý já už vím co budeme dělat. Jezdit na lyžích se Ebinkou!!!!! Tak jsme si nasadili lyže vytáhli Ebinku z kotce trošku ji nechali vyběhat a pak se mohlo jet. Každý měl slíbenou jednu jízdu s Ebinkou pak sám a pak zase s Ebi. Ebinku to unavilo hrozně moc když jsme ji večer šli dát nahamat. Skoro spinkala. Museli jsme si probudit aby neměla v noci hlad a nebrečela. A ještě k tý histroce. Ebinka táhla Péťu, Péťa Ebinku řídil. Ebinka jede z kopce Péťa za ní aaaaa......... Jéžiš on se mi bráška ztratil před očima co budu dělat Ebino k noze kde jsi nechala Péťu? Najednou se ozvalo takové praskání ze křoví a byl to Péťa. :D :D Péťa úplně vychechtaný vylezl ze křoví jako kdyby se nic nestalo :D přitom měl v hlavě plno jehliček a byl celý mokrý od sněhu (hlavně zamazaný jako to vždy u něj bývá). No až se stane další jedna histroka těšte se bude tu!!! Tak pozdravujte doma pejsky a zažívejte s nimi také histroky psi to umí dobře zavést aby se lidé zasmáli.